Můj příběh
Jak to všechno začalo
Kdo - co - kdy -jak
Moje tvorba je hodně různorodá, jelikož patřím do kategorie empatů(hodně věcí cítím z prostoru a lidí), a lidi ke mě chodí i na kraniosakrální terapie, stahuji z kosmu různé informace, a jde to skrze mně , tak nějak mimo hlavu, snažím se příliš nepřekážet hlavou a přátelím se s několika akademickými malíři co mi fandí v tom, že si jdu vlastní cestou.
Maluji už od útlého dětství, a vystudovala jsem zdravotnickou školu jak diplomovaný laborant, takže buněčné struktůry a organely nebo tkáně, jenž jsem mohla pozorovat pod mikroskopem , mě doposud dosti ovlivňují.
Geny jsem nespíš podědila po mém dědovi Zdeňku Farském, ten celý život zasvětil umění, a dělal hlavně grafiky, dřevořezů a suché jehly ale i olejomalby, jeho práce mě od malička obklopovali na zdech interiéru našeho bytu a také strejdy též (Zdeněk Farský) který se vydal cestou jako umělecký řezbář, a dělá velkolepé sochy a betlémy.
Ať už jsem v životě dělala cokoliv, laborantku masérku, prodavačku luxusních čokolád, terapeutku, k umění jsem se vždy navracela v pravidelných cyklech, a vyprodukovala již opravdu spousty věcí.
Momentálně jsem ještě na mateřské a to mi pomohlo se definitivně rozhodnout a vydat se do tohoto úžasného světa sebeobjevování tvorbou naplno, v kombinaci s terapiemi (jako kraniosakrální terapeut), které jsou nedílnou součástí , a jedno bez druhého by vlastně nemohlo existovat.
Vnímám a reflektuji
odraz různých období
krajiny
jemné i extravagantní
abstrakce
Barevné – veselé i ponuré
ženství
Křehké, jemné, posvátné
Jsem tu pro vás
tvoření a duchovno
Tvorba je pro mě jistý druh meditace a kontemplace i koncentrace, ale je to předším řemeslo, a na techniky si přicházíme metodou pokus omyl, nebo mě inspirují mí přátelé z akademických sfér, ale objevovat vlastní cestu života , je pro mě nakonec hodnotnější, možná delší, ale hodnotnější proces, než nějaká psaná pravidla a postupy.
Umění je pro mě především kumštýřina a propojení umu, od slova umět, s tím co nás přesahuje a vložit do každého díla. Každým tahem vkládat do obrazů, svoje duchovní hodnoty a představy, a také je to především prožívání pocitů.
Vím, že je přede mnou ještě mnoho práce, ale já se práce nebojím, a bez malování už bych nemohla žít. A někdy mám tolik nápadů a představ, že občas propadám do deprese z toho ,že mám jen jedny ruce, a omezený čas, na kterých bych potřebovala nejméně tucet životů.
Započetí mojí éry tvorby počítám roku 2014 kdy jsem začala denně malovat.
A v r. 2015 kdy jsem měla první výstavu v kavárně (,,Prostě kafe”), podařilo uspořádat 19 výstav a prodat 50 obrazů, což pro mě znamenalo a znamená, že moje práce dává druhým lidem smysl a, že jim dodává jistý požitek a zútulnění jejich příbytků.
O to s větší pokorou přistupuji ke své práci, a jelikož nejsem úplně technologický typ, dávám přednost, pro některé lidi, možná zastaralému osobnímu kontaktu.